Jak to chodí na volné noze

Pracuješ z domu, ty se máš

Často slýchám od okolí věty typu:

 

No jo, ty to máš dobrý, když jsi doma…
Ty nemusíš, jsi doma…
Nenudíš se…?
A co dneska děláš…?
Můžeš zařídit… když jsi doma…

Neznáte to náhodou taky? Pokud pracujete na živnost a převážně z domu, určitě jste některou z těchto vět už slyšeli. Práce z domu vzbuzuje v ostatních dojem, že váš den má víc hodin než ten jejich, nebo že se dokážete rozdvojit, případně roztrojit. Jen tak totiž zvládnete dělat práci která vám nese peníze a k tomu se postarat o děti, mít dokonale uklizenou domácnost a ještě zařídit pochůzky – pošta, lékaři, úřady…

Jasně že práce z domu je flexibilní, proto ji taky spousta lidí volí. Když třeba vím, že bude ve školce besídka, fotím jen dopoledne. Když potřebujeme ráno na logopedii nebo zajet na úřad, naplánuju focení jen na odpoledne. To je super! Můžu taky jeden týden fotit víc a druhý třeba jen upravovat fotky. Je to jen na mě. Je skvělé, že i když pracuju tak můžu být s dětmi. Dělají úkoly, hrají si nebo třeba koukají na pohádku. Nemusí ale trávit čas v družině nebo ve školce.

Každá mince má dvě strany

Pokud pracujete s lidmi jako já (nebo třeba kadeřnice, kosmetičky, logopedky apod.), můžete přizpůsobovat jen částečně. Když nastane situace, že někdo onemocní, musím focení přesouvat, pak se práce kupí. Dělám to nerada a jen opravdu v nouzi. Vloni se stalo, že jsem fotila třeba jen týden v měsíci. Tady to mají fajn zaměstnanci, kteří zavolají šéfovi že nedorazí, jsou na OČR a jejich práci si prostě musí rozdělit kolegové. Když pracujete na živnost, nemáte na ošetřovné nárok. Práce se přesouvá a kupí. Tady je fajn mít nějaký pasivní zdroj příjmů (který nemám), jinak jste prostě bez peněz.

V takové chvíli si člověk řekne, že snad měl raději zůstat zaměstnancem.

Jenže pak si to vybavím. Rozvoz dětí v půl sedmé do školky/školy. Vyzvedávání  po čtvrté odpoledne. Udělat úkoly, nějaké domácí práce, večeři a jít spát.

Ne, děkuji.

Jednou děti vyrostou a pak už nás nebudou tolik potřebovat. Vím co říkám, děti mám věkově od školky po střední školu. A čím víc dětí máte, tím rychleji čas běží. A vím, že je pro mě i pro ně důležité být spolu. Raději během celého roku na zahradě, v lese, na výletě po okolí, než jednou za rok někde u moře.

Chápu, že někdo to má třeba úplně opačně a je to v pořádku. Jen je potřeba být upřímný sám k sobě a říct si, co je pro vás důležité a za tím jít. Nedívat se na okolí jak to mají nastavené jiní. Oni nejsou VY.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

error: Content is protected !!