Pes přítel člověka

Občas se mě někdo opatrně zeptá, jestli může vzít na focení jejich pejska. Může, proč si neudělat společnou fotku, když je to mnohdy právoplatný člen rodiny? Měli byste ale vědět, že se zvířaty fotím jen v exteriéru.  Ateliér je na focení se zvířaty za prvé příliš malý a za druhé je určen především pro malé děti a ne každý by byl nadšený, že v košíku kam dávám jejich miminko předtím ležel pes 😉 Navíc zastávám názor, že zvířata patří do přírody a určitě i na fotkách jim to tam víc sluší. Chcete-li si vzít na focení svoje zvířátko, určitě mi to napište předem, najdeme vhodné místo a někdy je fajn vzít s sebou i “hlídače”, který mazlíčka pohlídá při zbytku focení.

Hanku jsem fotila vloni v ateliéru. Na pátek jsme se domluvily na pár fotek s jejím kulaťoučkým mopsíkem Willoušem. Přijela jsem za nimi, jelikož její mops na dlouhé docházení není stavěný a Hanka zase není stavěná na to, aby ho delší cestu nesla 😀  Fučelo jak blázen, takže v kombinace s Hančinýma vlasama do pasu byla půlka fotek (slušně řečeno) znehodnocena, ale i tak se zadařilo. Fotit psa je stejné jako fotit roční dítě, které právě začalo chodit. Pár kroků sem, pak zas zpátky, než ho oběhnu už jde jinam….Pořád jsem se na Willouše snažila volat, pískat, vrčet, mňoukat, ale on na mě jen tak flegmaticky zíral a dělal si co chtěl. Informace, že téměř neslyší mi byla sdělena, nevím proč, skoro na konci focení 😀

Jak to celé dopadlo můžete posoudit sami 😉 Hančina reakce na zaslané fotky mě nevýslovně potěšila a nabila energií do dalších dnů, protože z ní vyzařovala upřímná radost. Jsem ráda, že ohodnotila focení venku za lepší oproti  ateliéru. Ono to tak opravdu je. Příroda je totiž jedno nekonečně krásné pozadí s úžasně přirozeným světlem, kterému se žádná papírová role se záblesky nemůže rovnat…

 

... ... ... ... ... ... ... ... ... ...